Free Art Friday

Free Art Friday není jen výstava pro umělce, ale také pro milovníky umění. Akce se konala 4.3.2016 ve Venuši ve Švehlovce, od 19 hodin. Vystavovaných děl bylo 431 a umělci byly opravdu z celého světa. Celým večerem nás provázela mladá a talentová zpěvačka a umělkyně Tamara Schmidt s jejím projekte Awali. Účel celé akce je velice prostý, umělci zde nechají vystavit svá díla a každý návštěvník si jedno z děl může odnést domů po skončení celé akce. Fotografie s dílem pak sdílí na sociálních sítích, a tak se umělci rychleji dostanou do podvědomí lidí.

             

Já jsem dorazila na akci již před sedmou hodinou, bylo bohužel ještě zavřeno, ale zájem byl opravdu veliký, protože se před Budovou po celé ulici vytvořila čekající masa lidí. Všichni dychtili po jediném, vyhlídnout si co nejdříve to nejlepší. V ten moment co se brány otevřely, svrhla se Obrovská spoušť lidí, směřující do jádra celé budovy.

Výstavní sál byl moc pěkný, stará oprýskanost Venuše dávala celý akci takový umělecký ráz. Díla byla vystavená doslova všude. Něco bylo na stěnách, něco vyselo ze stropu, některé kousky byly vystavené na stolech a pár věcí bylo i na stojanech. Bylo tam i dokonce několik židlí, aby si návštěvníci mohli sednout a vychutnat si tento nezapomenutelný umělecký zážitek. Jakmile jsem vešla, měla jsem okamžitě jasno co si chci odnést domů. Bylo to malé plátýnko od Daniela Dřímala s názvem Crying. Byl to malý, pro některé možná trochu strašidelný, expresionosticky namalovaný portrét brečícího dítěte. Věděla jsem, že ho musím mít. Šla jsem si tedy ještě s předstihem stoupnout k rezervačnímu místu, bohužel jsem nebyla jediná, kdo měl takovýto nápad a začala se tedy okolo mě rychle tvořit kupa nedočkavých lidí. Doslova sme se každou minutou přibližovali blíž a blíž k místu, kam měl přesně v 20:00 přijít člověk s rezervační knihou. Jak se to tak ale stává, něco se vždycky musí pokazit a v tomto případě měla naše fronta poněkud smůlu, jelikož se nikdo s rezervační knihou nedostavil. Trvalo to skoro celých 20 minut, než se k ná někdo dostal. V ten moment  začalo opravdové šílenství. Špatně zvládám doteky cizích lidí a tohle byl pro mě opravdu horror, když už jsem si své dílo zarezervovala a chtěla se konečně dostat z ďábelských spáru, zasekla se mi moje kabelka v samém jádru všech lidí a já se nemohla dostat ven, trvalo mi to několik minut, než sem se konečně vyhrabala z tohoto lidského armagedonu.

Naštěstí brzo přišel ten pocit radosti z toho, že sem si domů mohla odnést toto neobyčejné dílo. Sem moc vděčná, že sem to celé mohla absolvovat, rozhodně to všechno stálo za to. A už se nemůžu dočkat na další FAF tentokrát celý víkend na Kladně.

HateFree Breakfast

Organizaci HateFree znám už nějakou dobu a rozhodně jí podporuji, ale ještě nikdy jsem se neodhodlala k tomu, abych se zašla podívat na nějakou z akcí, které organizuje. Až do teď.
Musím přiznat, že se mi myšlenka společné snídaně velice líbila, ale byla jsem z toho z počátku trochu vystrašená. Honily se mi hlavou otázky typu "Co mám uvařit? Mám jít sama? Poznám tam nějaké nové lidi? Budu se muset seznamovat?" a samozřejmě sem měla i chvilky, kdy sem se rozhodovala jestli to náhodou nevzdat a nezúčastnit se vůbec.
Nakonec jsem se ale odhodlala! V sobotu večer jsem vyrazila na nákup a v neděli ráno jsem si přivstala, abych upekla slané šneky z listového těsta. Udělala jsem dvojitou dávku a musím se pochlubit, opravdu se mi povedli. Samozřejmě jsem tam nešla sama, ale se svým kamarádem.
Když jsme vystoupili na Výstavišti a blížili jsme se k budově s číslem 21, nebyla jsem si jistá jestli jdeme správně. Cesta kterou si člověk musí projít než se konečně dostane ke Studiu Alta, je poněkud, no nebudu lhát, poněkud znepokojivá. Ale jakmile jsme se dostali dovnitř, zalil mě příjemný pocit pohody a přátelského přijetí. Nebylo člověka co by se v místnosti neusmíval, hned u vchodu nás pozdravil milý mladý muž a popřál nám dobré ráno. Nakonec se ukázalo, že je to jeden z pořadatelů z HateFree. Byl velmi ochotný a ukázal nám co a jak.

Došli jsme ke stolu, kde jsem na talíř vybalila svůj výtvor, aby ho mohli ochutnávat i ostatní návštěvníci tohoto neobyčejného místa. Bylo příjemné vidět lidi, co se neznají, jak nemají žádný problém spolu komunikovat a vzájemně se poznávat, stejně tak jako bylo příjemné i vidět shledání několika známých, kteří se zjevně neúčastnili takovéto akce poprvé.

Čaj a káva tekly proudem, lidé stále přicházeli a já měla tu možnost ochutnat pokrmy různých
národností. Všichni byly šťastní a tak klidní zároveň. Dokonce i já sem se tam s někým seznámila.
Přisedli si ke mně dvě mladé Američanky, které zrovna v sobotu přijeli do Česka na studijní semestr. Bylo to příjemné popovídat si v angličtině. Vlastně všechno na nedělním ránu bylo příjemné. A to jen díky tomu, že jsem se zapojila do tak úžasné akce jako byla Společná snídaně. Teď už vím, že si nenechám ujít tu příští.

THE BEGINNING

Myslím, že nejlepší způsob jak začít tento blog, je napsat o tom kdo jsem. No, nebudu se tady zbytečně vypisovat událostmi ze svého zatím poměrně krátkého života , typu kdy jsem se narodila a odkud to vlastně pocházím. Jediné co je důležité, aby jste o mě věděli, je, že jsem holka co miluje umění, knihy, módu a život sám o sobě takový jaký je, neboť zastávám ten názor, že všichni jsme tvůrci svého štěstí a svého vlastního způsobu života. 

Už od malička jsem tak nějak inklinovala ke psaní a přiznám se, že už jsem jeden né zrovna moc úspěšný pokus o blok měla, ale teď cítím, že je to ono. Chtěla bych se s vámi, pokud to tedy někdo vůbec čte, podělit o kousek svého života. Budu psát o výstavách budoucích, či minulých. Budu psát o filmech, jak o právě vyšlých, tak o těch které mě nějakým způsobem zaujaly. Chtěla bych také psát o módě a o různých akcích kterých se zúčastním. Chci také psát o knihách, které hrají velikou roli v mám životě a v neposlední řadě, bych chtěla věnovat i malou část svého blogu současné situaci ve světě a mému názoru na ní. Tak snad se mi to všechno povede.
See you later!