pondělí 7. března 2016

Free Art Friday

Free Art Friday není jen výstava pro umělce, ale také pro milovníky umění. Akce se konala 4.3.2016 ve Venuši ve Švehlovce, od 19 hodin. Vystavovaných děl bylo 431 a umělci byly opravdu z celého světa. Celým večerem nás provázela mladá a talentová zpěvačka a umělkyně Tamara Schmidt s jejím projekte Awali. Účel celé akce je velice prostý, umělci zde nechají vystavit svá díla a každý návštěvník si jedno z děl může odnést domů po skončení celé akce. Fotografie s dílem pak sdílí na sociálních sítích, a tak se umělci rychleji dostanou do podvědomí lidí.

             


Já jsem dorazila na akci již před sedmou hodinou, bylo bohužel ještě zavřeno, ale zájem byl opravdu veliký, protože se před Budovou po celé ulici vytvořila čekající masa lidí. Všichni dychtili po jediném, vyhlídnout si co nejdříve to nejlepší. V ten moment co se brány otevřely, svrhla se Obrovská spoušť lidí, směřující do jádra celé budovy.

Výstavní sál byl moc pěkný, stará oprýskanost Venuše dávala celý akci takový umělecký ráz. Díla byla vystavená doslova všude. Něco bylo na stěnách, něco vyselo ze stropu, některé kousky byly vystavené na stolech a pár věcí bylo i na stojanech. Bylo tam i dokonce několik židlí, aby si návštěvníci mohli sednout a vychutnat si tento nezapomenutelný umělecký zážitek. Jakmile jsem vešla, měla jsem okamžitě jasno co si chci odnést domů. Bylo to malé plátýnko od Daniela Dřímala s názvem Crying. Byl to malý, pro některé možná trochu strašidelný, expresionosticky namalovaný portrét brečícího dítěte. Věděla jsem, že ho musím mít. Šla jsem si tedy ještě s předstihem stoupnout k rezervačnímu místu, bohužel jsem nebyla jediná, kdo měl takovýto nápad a začala se tedy okolo mě rychle tvořit kupa nedočkavých lidí. Doslova sme se každou minutou přibližovali blíž a blíž k místu, kam měl přesně v 20:00 přijít člověk s rezervační knihou. Jak se to tak ale stává, něco se vždycky musí pokazit a v tomto případě měla naše fronta poněkud smůlu, jelikož se nikdo s rezervační knihou nedostavil. Trvalo to skoro celých 20 minut, než se k ná někdo dostal. V ten moment  začalo opravdové šílenství. Špatně zvládám doteky cizích lidí a tohle byl pro mě opravdu horror, když už jsem si své dílo zarezervovala a chtěla se konečně dostat z ďábelských spáru, zasekla se mi moje kabelka v samém jádru všech lidí a já se nemohla dostat ven, trvalo mi to několik minut, než sem se konečně vyhrabala z tohoto lidského armagedonu.

Naštěstí brzo přišel ten pocit radosti z toho, že sem si domů mohla odnést toto neobyčejné dílo. Sem moc vděčná, že sem to celé mohla absolvovat, rozhodně to všechno stálo za to. A už se nemůžu dočkat na další FAF tentokrát celý víkend na Kladně.

Žádné komentáře:

Okomentovat